Zazvoní budík a mě kdosi kopne do obličeje

Je to mladší syn, který v noci přelezl do manželské postele a po probuzení náměsíčně škubl nohou. Do ložnice vchází druhý syn. Rozsvěcuje prudké světlo a stěžuje si, že mu Zoubková víla nepřinesla dárek. Námitky, že mu zub vypadl už před čtrnácti dny a víla nosí dárek jen jednou, neakceptuje a strhává z nás peřinu.

Žena odchází do koupelny. Mladší Kuba si v posteli hází s hopíkem. Starší Ondra se dožaduje vstupu do koupelny. Začínám hledat svůj pracovní diktafon. Sotva se Ondra vyčurá, vzpomene si, že měl k doktorce přinést ranní moč v lahvičce. Kuba si hází s hakisakem. Z koupelny se ozývá výkřik. Nacházím diktafon, ovšem uvnitř je kazeta s Hurvínkem. Kuba si hází gumovým slizem.

Z koupelny vychází zmáčená žena a ptá se, kdo zas nepřepnul sprchu na vodovod. Nacházím kazetu, leč v diktafonu nejsou baterky. Gumový sliz se přilepil na strop, kde chvíli péruje, a poté, co zanechal mastnou skvrnu, padá do peřin.

Ondra si obléká maskáčové triko s lebkou, ačkoli se dnes ve škole fotí a na hromádce měl připravenu košili. Žena si fénuje vlasy a šaty. Po noze mi přejede autíčko na dálkové ovládání, které ovládá Kuba. Ondra se ptá, jak se řekne pozpátku táta. Říkám, že atát. Žena nás volá k snídani. Dochází mi, kde jsou baterky z diktafonu a vrhám se po autíčku. Ondra si vzpomene, že nemá domácí úkol. Vítězoslavně chytám autíčko pod postelí a vyndavám z něj své baterky. Ondra zjišťuje, že nemá domácí sešit. Žena říká, že hodiny v kuchyni jdou pozadu.

Kuba odmítá kmínový rohlík a začne okusovat samotný plátkový sýr do tvaru nosorožce, televize a pistolky. Ondra se ptá, jak se řekne pozpátku mýdlo. Říkám, že oldým. Kuba běhá se sýrovou pistolkou a střílí: „Pif pif pif!“ Žena říká, že už je čas k odchodu. Ondra si chce zahrát houbové kvarteto. Kuba se ptá, jestli jde spláchnout cihla, kolik stojí obr a jak se řekne anglicky zebra. Zvoní telefon. Volá sousedka, za co jde Kuba na karneval. Žena se zatváří jako transformer, kterému se po zmáčknutí čudlíku rozestoupí normální obličej a pod ním se objeví tvář vraždící příšery. Ve slovníku zjišťuji, že zebra se anglicky řekne zebra.

Kuba odmítá jít za indiána, protože za něj chodí vždycky. Ondra zkouší vykrkat jména členů rodiny. Zapínám diktafon. Kuba si nechá nasadit čelenku a nakreslit na tváře klikyháky za příslib, že si může vzít do školky bublifuk. Otevírám domovní dveře. Ondra zjišťuje, že má na sobě kalhoty od pyžama. Kuba oznamuje, že se mu chce kakat. Zavírám domovní dveře. Ondra nachází domácí sešit v botníku pod kopačkami. Kuba v čelence usedá na nočník. Žena zjišťuje, že se jí do kabelky vylil bublifuk. Ondra se ptá, jak se řekne pozpátku ráno. Říkám, že onár. Žena se snaží vysušit kabelku fénem. Po bytě poletují myriády bublin z bublifuku. Utírám Ondrovi sešit od kopaček a Kubovi zadek.

Ke škole a školce dorážíme za minutu osm. Zaráží nás, že Kuba jediný má masku. Ondra nemá aktovku. Žena voní bublifukem. Volá sousedka, že se spletla, karneval je až zítra.

Nahrávám si na diktafon tato slova: „Děti jsou nejkrásnější, když spí. Jenže pak přijde ráno...“

Pro časopis Reader's Digest Jan Nejedlý